Po téměř dvaceti letech přichází kultovní kapela Tornádo Lue s novou studiovou nahrávkou Oči slnka. Legendární kapela v čele s uhrančivou zpěvačkou Janou Tóthovou představí nový materiál během letošního podzimu také živě. 

Bratislavská undergroundová formace, která vznikla už v roce 1989, se na novém albu opět pokouší o smíření se s životem, se smrtí, samotou, zánikem a rozpadem prostřednictvím zkreslení nahraných zvuků a neustálého vrstvení a mazání zvukových stop. Tento proces kapele zabral několik let práce především na postprodukci.

“S novými nahrávkami jsme vůbec nespěchali. V určitém okamžiku, asi před pěti lety, jsme je natočili v syrovém stavu v analogově ve studiu. A pak následovala delší fáze postprodukce, dokončování, přepracovávání a porozumění každé písni v digitálním studiu ve zkušebně,” prozradil o albu Oči Slnka kytarista a baskytarista Pavol Murín.

Tvrdá práce na postprodukci však písním neubrala nic z jejich aktuálnosti, naopak mnoho skladeb podpořených saxofonem Jiřího Jelínka dává vzpomenout na novou krev britského post-punku. “Celý ten proces pro nás byl důležitý, nikdy předtím jsme žádné písni nevěnovali tolik času. Ale také jsme byli dost líní. Poslední dlouhohrající album jsme vlastně nahráli před dvaceti lety, ale dnes jsou možnosti postprodukce úplně jiné,” řekl k tvorbě alba klávesista Juraj Hladný. “Všechny písně postupně vytvořily kompaktní hmotu a fungují jako celek ve svém vlastním časoprostoru. Některé se od původní nahrávky změnily k nepoznání,” doplňuje Hladného zpěvačka Jana Tóthová, která je tentokrát autorkou všech textů na albu. Pouze titulní skladbu Oči slnka doplnila fragmentem básně Mraky a súmraky od Johna Keatse v překladu Mariána Anderčíka.

Šachová partie mezi bicími a klávesami aneb orientální taneční elektronika na tripu. Tak by se dala zjednodušeně popsat tvorba rumunské dvojice Karpov not Kasparov alias K not K. Základy jejich hudby jsou postaveny na pravidlech a strategiích šachu. Může se to zdát složité, ale výstupem je vždy velmi chytlavá taneční melodie s orientální příchutí a basovým zvukem, který roztancuje každého.

Kapela The BladderStones je bouře, která dokáže uchvátit a strhnout posluchače do vlastního středu, kde je pak drží magnetickou souhrou rytmu a kytarových improvizací. Neodmyslitelnou součástí každé písně je i autentický příběh, který se stal, nebo se teprve stane. Kapela neustále překračuje hranice mezi styly a vytváří tak svou vlastní fúzi dravých kytarových riffů, dynamických zvratů a nových zvuků. Maximální svoboda, interakce a srdce – to je Art-Bluesové trio The BladderStones.

„Hendrix byl mým Bohem, jeho styl hry mě doslova fascinoval“, přiznává René. Důkazem toho je, že v roce 1996 se zúčastnil v Severní Karolíně soutěže v interpretaci skladeb Jimiho Hendrixe, kterou vyhlašuje každý rok Hendrixova rodina. Skončil v jednom z semifinálových kol jako nejlepší Evropan na 2. místě.

Kromě Hendrixe jsou jeho vzory například Steve Ray Vaughan, B.B. King, Eric Clapton a jiný bluesový a bluesrockoví velikáni. Nezůstal však pouze ve stínu svých kytarových hrdinů, ale pustil se i na vlastní hudební cestu. Své umění prezentuje na koncertech v klubech a festivalech doma iv zahraničí, kde vystupuje se svojí bluesrockovou kapelou DownTown. Za sebou má několik CD. Nejnovější studiové album Blind man vyšlo v únoru 2013 a v dubnu 2015 vyšla výběrovka live nahrávek u příležitosti 20. výročí založení kapely s názvem 20 years before.

Repertoár kapely tvoří vlastní skladby, bluesové, bluesrockové, rock & rollové cover verze legendárních představitelů těchto žánrů.

Divergent Connections Orchestra je další z počinů Pavla Zlámala, skrze který uplatňuje a zkoumá principy improvizace – tvoření na místě. Tentokrát se orientuje na improvizaci řízenou. PZ zde zejména jako dirigent vede ansámbl velikosti malého orchestru, do nějž přizval zkušené jazzmany, virtuózy z oboru klasické hudby i hudební experimentátory – vesměs hráče, s nimiž se setkal v různých odvětvích svého profesionálního účinkování (ND Brno, Brno Contemporary Orchestra, brněnská jazzová i alternativní scéna a pod.). Společný jmenovatel pro většinu zúčastněných hráčů je též sepětí s Janáčkovou akademií múzických umění, ať už se jedná o současné studenty či absolventy této umělecké instituce. Systém netradičních dirigentských gest používá Pavel Zlámal jako prostředek k aktivizaci a motivaci ostatních hráčů. Hudba není předepsaná, je vytvářena v reálném čase a je produktem reakcí na gesta dirigenta. Funkce dirigenta se v tomto případě významně prolíná s rolí komponisty – ne však v absolutní hodnotě významu tohoto slova, jest možná blíže pozici iniciátora, který si neosobuje úplnou kontrolu nad vznikající hudbou. Sám je totiž v přímém přenosu ovlivňován hráči a jejich reakcemi. Přesná podoba takto vznikající hudby je tedy dílem přítomného okamžiku – improvizací na individuální i skupinové úrovni, interakcí mezi Obsazení ansámblu, hudební dovednosti hráčů i myšlenkový přístup umožňuje kromě nekompromisních zvukových experimentů také využití různých stylových klišé ve svěžích, neokoralých souvislostech. Neohrožené balancování na hraně nejistoty a překvapení nechává vzpomenout legendární jména jako např. Frank Zappa, Barry Guy, Walter Thomson, John Zorn, Butch Morris, Evan Parker, Sun Ra Arkestra a další. Divergent Connections ensemble dále rozšiřuje škálu improvizačně objevitelských projektů, který, po avantgardní Next Phase či volně improvizační Brno Improvising Unit, nese filosofický „rukopis“ svého zakladatele a leadera Pavla Zlámala.

DCO vystoupí 6. 10. v komponovaném programu, v rámci něhož sérií intervencí dotvoří zvukovou instalaci Transcendere il tempo a uvede novou nahrávku TRANSCEND, která právě vychází v koprodukci Radia Ponava a labelu [dinn is not noise].

Britsko-česká alt-rocková kapela Whitefeathers s kořeny v garážovém rocku a zálibou v epických refrénech. Možná uslyšíte Afghan Whigs, Blonde Redhead nebo The Replacements a možná i trochu T-Rexe. Klidnějších pasáže zase můžou připomenout Elliota Smithe, Sparklehorse a REM.

Dungeon synth, psychedelie i prog-rock a láska k fantasy. Původně „studiový“ projekt Ginger Wizard, za kterým stojí Radomír Szajter (ex-Pacino) se zhmotňuje v dokonale pestré sestavě GINGER WIZARD & THE PETER JACKSONS. Tu kromě ústřední postavy tvoří Tomáš Vondra (Orient, Tomáš Palucha), Angel Dodov (Altbau), Vítek Chaloupecký (Rutka Laskier, Tomáš Palucha), Lukáš Polák (Orient) a příležitostně na niněru Pancerz (Jek). Čeká nás fantastická prog-rocková psychedelie a jam.

Polský umělecký duet SIKSA představuje impozantní a radikálně levicový hlas. Na scéně u našich sousedů způsobili svými vystoupeními a počiny nemalou revoluci, která otřásá zažitými společenskými normami. Nemluvě o jejich jasném a silném feministickém apelu a volání po právech LGBT+ komunity. Jejich koncerty plné přímých interakcí s publikem jsou fúzí živého punk-rocku, autorského čtení a divadelních prvků. Není stěžejní, zda umíte polsky či nikoli, ale kompletní pojetí show Vás přesně navede na hlavní linku prožitku a sdělení. Svérázná vlna emocí a rozhořčenosti nad chodem lidstva s Vámi zatřese v základech. Osobní zpovědi, mnohdy včetně vzpomínek z dětství, v kombinaci s politickou satirou dodává jejich vystoupení nezapomenutelný ráz. Právě vydali své šesté studiové album „Szmery w sercu / Murmur of the Heart“ a to nám do Vegalité přijedou představit.

Velikáni českého screama nakombinovaného s prvky post-hardcore se k nám vrací snad po celých deseti letech! A to právě v době, kdy natočili novej materiál na zbrusu novou desku v legendárním pražském studiu Golden Hive. Pikantností je, že kapela vznikla ve stejném roce jako Vegalité, tedy v roce 2009, a jejich hudba do našeho tunelu sedne jako prdel na hrnec.

Modla moravského emo-hardcore. Silná poetika v textech a pečlivé střídání nálad od opojné melancholie po výbuchy hněvu a nasranosti. Každý kytarový tón, každý úder bicích a každé jednotlivé slovo má přesné místo v chytlavých aranžích, které dohromady tvoří perfetkně vyladěnou syrovou symfonii.

Hudební skupina Fru Fru je nezaměnitelná hudební formace, která je od roku 2000 stálým pojmem na české hudební scéně. Prezentují se ojedinělým hudebním projevem, který v sobě kombinuje prvky popu, rocku, funku, jazzu a to vše ochucené kabaretní atmosféru s dekadentně teatrálními prvky. A aby toho nebylo málo, Fru Fru nabízí velmi výrazné nevšední texty v autorském rukopisu Václava Bartoše. 

Po 6 letech hibernace se kapela opět probudila a začíná koncertovat, ale zároveň připravuje nové písně na novou desku. 

Cold Lick je power trio z Prahy. Leadrem kapely je výtvarník Jonáš Ledecký, který dal skupinu dohromady, aby měl kde ventilovat svá kytarová sóla. Honzu Heřmana znal už delší dobu (ještě když působil jako básák kapely Doctor Victor). Honza měl jedinou podmínku, za které bude s Jonášem hrát, a to, že za bicí posadí Zdeňka Puchmeltra. Hned po první zkoušce bylo jasné, že věděl proč. Honza Heřman v současné době hraje v kapele Janka Ledeckého a Zdeněk Puchmeltr v kapele Marty Jandové. Písničky Cold Licks skládá Jonáš Ledecký a texty k nim píše John Riley, se kterým Jonáš vytvářel komiksovou sérii Pussycat Assassins do magazínu Playboy.

Řekněme si upřímně, vítr, ve kterým se spojily vlivy hardcoru a crustu, kterej vás smete. Naprosto intezivní mix hardcore a crustu z Maďarska dlouhá léta stojící na DIY kořenech,

MÖRKHIMMEL aneb zloskřivci z Prahe, metaloví výtržníci, kteří za sebou mají tři desky s drtícím funeral power popem v topu nejen v Čechách. V jejich řadách se postupně sešli bývalí členové THEMA ELEVEN, MOTHER, TUMMO, SEE YOU IN HELL, MASSGENOCIDE PROCESS a mnoho dalších kapel. Ostří černé kosy zní!

TERMINAL FILTH jsou zdravicí z Berlína. Odkaz na norwichské kvarteto DEVIATED INSTINCT je  zřejmý, ale pozor! Tihle čtyři crusteři nejdou jen v jeho stopách, odkazy na AMEBIX a ANTISECT vládnou a přípočítat můžeme rané HELLSHOCK. Přes pomalé, ponuré a hutné pasáže se dostaneme k vysoce oktanovému ale melodickému crustovému jádru. Při prvním poslechu mrazí v zádech a heslo je „crust is alive“! Pokud to máte rádi, nemůžete si tuhle kapelu nezamilovat.

FRACTURED z Montrealu s bývalými členy PARASYTES, AFTER THE BOMBS, DEKODER, BALLAST, PREYING HANDS ad. jako vysoce energetická nálož UK 82 punku, kde se potkávají ENGLISH DOGS s hardcorem na vyšší rychlost. Tohle neuhne a nenechá stát v klidu!

Duo z pražské stáje Die Mannschaft.

Naprostý úkaz na mladé české rapové scéně. V době trapu působí Sevlyho oldschoolový boom bap až neuvěřitelně. Jestli si nejradši pouštíš starý desky a myslíš si, že mladá tvorba už není nic pro tebe, tak tenhle frajer ti dokáže, že se opravdu pleteš.

Jeden z nejdéle působících rapperů na české hip hop scéně, člen skupiny PSH, zakladatel labelu a nakladatelství BiggBoss. Je znám i jako výrazná osobnost graffiti scény, ilustrátor, komiksový výtvarník i autor scénografií pro experimentální divadelní skupinu TOW. S ní po sérii volných improvizací vytvořil postupně představení Noční můra (2004), Turing Machine (2006) a Teorie (2008).

Společně s Davidem Vrbíkem a Ondřejem Anděrou ze skupiny WWW tvoří audiovizuální projekt SPAM. Ten má za sebou několik multižánrových představení, za všechny je možné jmenovat například Karel Gott Prager (2009), BIT (2010) vytvořený speciálně pro fasádu Nové scény, Intepretace černobílých struktur Zdeňka Sýkory (2013) či SMRT (2014). Jako spoluautor je podepsán pod knihami 2666: Praha Odyssey (2006), Kmeny (2011), Město=Médium (2012) a Kmeny 0 (2013). V letech 2014 a 2015 pracoval na převedení knihy Kmeny do šestnáctidílné dokumentární série pro Českou televizi.

Se skupinou PSH vydal tři dlouhohrající desky Repertoár (2001), Rap’n’Roll (2006) a Epilog (2010). Jako sólový intepret má za sebou CD mixtape Flashback (2012) a dvojici dlouhohrajících desek Gorila vs. Architekt (2008) a Idiot (2013). Za obě obdržel ceny Anděl v kategorii Hip Hop a R’n’B. Ve své hudební kariéře spolupracoval s širokou škálou intepretů, mezi ně patří například DJ Wich, Monkey Business, Michael Kocáb, Rytmus, Jiří Korn, Tereza Černochová, J.A.R. a mnoho dalších. Společně s Davidem Böhmem, Jiřím Frantou a Jaroslavem Plachým kreslí a vydává nezávislé komiksové noviny KIX.

Tomáš Vtípil (nar. 1981 v Liberci) je hudebník působící od roku 1997 na české experimentální a undergroundové scéně. Pro jeho slabost pro přetížené PA systémy a další zvukové volby, které jsou vnímány jako radikální, konfrontační nebo drsné, je někdy přezdíván „noisemaker“, ale jeho produkce zahrnuje také komorní a sborovou hudbu, ambientní díla, písně ovlivněné jazzem a improvizační skladby, site – specifické zvukové instalace atd.
Vtípil působí jako sólový autor/interpret i v různých spolupracích, zejména s básníkem Pavlem Zajíčkem a jeho souborem DG307, terénním nahrávačem Tomášem Šenkyříkem, tanečnicí/choreografkou Lucií Kašiarovou, performerem Pasi Mäkelä, výtvarným umělcem Rolandem Rauschmeierem a mnoha dalšími.
Pro mainstreamově orientované publikum je známý jako skladatel scénické hudby a filmových partitur.

Umělec, improvizátor, autor hudby. Absolvent Konzervatoře v Teplicích, magisterského a doktorského programu na Janáčkově akademii múzických umění v Brně (JAMU). Během studií strávil dva roky na Sibelius Academy Helsinki (FIN).

Mezinárodně uznávaný norský hornista, skladatel a improvizátor s mimořádnou citlivostí pro psychedelický, zpracovaný zvuk. Některé z jejích projektů:

Frvldz: Ingrid pracuje na trubce a živém zpracování. Často s využitím performativních prvků
SinCis: Dalšími účinkujícími ve skupině je Christian Næss na perkuse a Synne Sanden na zpěv. S řadou dalších lidí, kteří byli zapojeni jako host. Nejdůležitější: Festival Bruckstock-2019 ve Španělsku a třídenní pobyt v Blå v roce 2018, hraní před Sun Ra Arkestra.
Heksebrygg: Ingrid, Håkon Kvam bubnují mimo jiné J00 a Mari Kristine Dale (kytara, zpěv, efekty) mimo jiné z MK’s úžasného Medicine a v současné době dělají řadu produkcí pro Den Nationale Scene v Bergenu
Ingrid a Luan Goncalvesovi: Ingrid vystupuje s brazilským kontrabasistou Luanem
Goncalves, mimo jiné Prague Quiet Music Ensemble
Ingrid Frivold/Petr Vrba: Norský a český trumpetista, který mísí trumpetu s elektronikou.

Ingrid také pracovala na řadě dalších kurátorských scén, mezi nimi Guro Sibeko (slam-básník) a s japonským Butoh-duem MUTSUMI NEIRO. V srpnu ji také čeká druhé vystoupení s elektronickým hudebníkem Davidem Pevným. Živé zpracování také využívá v oceňované norské produkci hry Jo Cliffords „Evangelium podle Ježíše, královny nebes“, kde vystupuje s Esbenem Esther Pirelli Benestad. Je tedy obecně otevřená vystupovat s interprety různých kapacit a nástrojů, DJS a dalšími improvizačními umělci.

GORZ tvoří Lara Alarcón (ARG/DE) na zpěv a Cyrill Ferrari (CH) na kytaru. Jejich dlouhá spolupráce zahrnuje několik cest s DeutscheBahn, některé transatlantické lety a spoustu průzkumných nocí ve městech jako Berlín, Bern, São Paulo, Buenos Aires a další. To je slyšet v jejich intenzivní a hyperaktivní hudbě. Jejich jazyk se dotýká žánrů jako je noise rock, grindcore a žánr, který rádi nazývají cutecore. Jejich hudební vystoupení jdou od jemných a roztomilých až po drsné a impulzivní. Duo má za sebou turné po Jižní Americe a Evropě, kde je velmi aktivní na mladé undergroundové scéně, spolupracuje a podporuje výměnu mezi latinskoamerickými a evropskými umělci prostřednictvím série koncertů SDK (zkratka pro *sudaka*) a argentinsko/švýcarského labelu Neue Číslice.

Kolektivní Halucinace, dvě duše,  jedno tělo, dva přátelé, hudebníci, zpěváci. Založena na Kladně kytaristy Kubou a Habřím koncem nultých let pojmenovaná po křehkých iluzích, které sdílíme při hledání smyslu života. Později se připojil bubeník Tomáš Příkaský. V roce 2012 přichází baskytarista Robin Tichopád. O rok později vychází album Bůh z umakartu. Za píseň ‚Jsem, jaká jsem z tohoto alba získala skupina na festivalu Porta v roce 2019 zvláštní cenu poroty. V roce 2019 zvítězila v konkurzu na Welcome scénu festivalu Hradecký slunovrat. Singl Jan69 z 2. alba Kosti z roku 2017 skončil na 2. místě v celoroční Velké sedmě Radia1. Po odchodu basáka Robina Tichopáda v roce 2018 působí kapela jako trio. Po dlouhé zdravotní pauze odchází na jaře 2022 Habří. Doufáme že se vrátí, aktuálně hrajeme jako duo. 5. března 2021 vyšlo na labelu Indies Scope album Reality.

Body of Pain jsou Tereza Ovčačíková a Jan Vytiska. Umělecká dvojice usazená v Praze svou produkci popisuje jako „chladné syntezátory pro horkokrevné vampíry“, v jejich intenzivních skladbách nechybí hutné plochy analogových syntezátorů, strojové beaty, neúprosně diktující vokál ani zřejmá nadsázka. Body of Pain letos v lednu vydali povedené druhé album Revenge, které přivezou také do Brna

Osmičlenná, symphonic-folk metalová kapela z Brna, kterou charakterizují dva kontrastující hlasy – hrubý mužský growl a jemný ženský zpěv. Kromě nástrojů typických v metalové hudbě je doplňují libozvučné melodie houslí, příčné flétny a kláves. Hrají osobitý symfonický folk-metal s výrazným tanečním akcentem a strhující koncertní show. Skladby jsou zároveň velmi emotivní, plné tajemné melancholie a krásy.
Texty vychází z příběhů severské a keltské mytologie. Jsou plné pohanských, válečných a hrdinských témat. V hudbě zní ozvěny keltské, vikingské, středověké a klasické hudby. Vystupují na nejrůznějších typech akcí, od velkých rockových festivalů, přes hudební kluby až po akustická vystoupení na hradech v České republice i v zahraničí.
Wolfarian již hráli s mnoha zahraničními interprety jako Theocracy, Percival Schuttenbach, Moonsorrow, Corvus Corax, Kalevala, Grimner, Grai, Nothgard nebo Lagerstein.

Mísí v sobě rockovou dravost s melodikou a energií irské a skotské muziky kterou sami nazývají Celtic Trash-folk (Něco mezi Celtic Woman a Motorhead). Za několik let své existence již stihli nepřeberně festivalů a akcí. Zahráli si třeba po boku Uriah heep nebo irských Wolfetones. Po singlu Deadmans Reel který proběhl rádiem Beat, vydali v roce 2012 debutové album Drums and Guns, mini EP Selection of Grapes a v roce 2015 druhou studiovku Thrashfolk. Kapela dál pracovala na pódiové prezentaci a nových písničkách a po dalších čtyřech letech spatřila světlo světa třetí studiovka Dryghtyn. Na koncertech kapely Vintage Wine to žije, whisky teče proudem a nejeden člověk z publika následující den vstává s kruhy pod očima. 

Kapela Nemoreus kombinuje typické lidové nástroje jako housle a flétny s těmi těžkými – zvuky elektrických kytar, basy a bicích. Výsledkem je různorodý zvukový vzor a něžné, promyšlené melodie přes epická kytarová sóla až po svižné písně hodné bláznivému tanci.

Emerald Shine je novojičínská skupina hrající fantasy metal, tedy tvrdou hudbu okořeněnou nástroji jako harfa, housle a flétny. Ve své tvorbě se inspiruje přírodou, fantastickými světy a bytostmi, což se odráží v textech písní i ve vyznění hudby samotné.

Kapela existuje od roku 2013. V lednu 2016 vydala debutové EP Beneath the Stars, v  roce 2018 pak dlouhohrající debut Misty Tales a několik hudebních videí. Skupina v současné době aktivně koncertuje v ČR a okolních zemích a pracuje na nové tvorbě.

Eversame je mladá päťčlenná kapela zo Žiliny, Slovenska. Žánrovo sa ich hudba najviac približuje k alternatívnemu rocku, midwest emo, indie a shoegaze. V terajšej zostave spolu hrávajú približne rok, no stihli hrať na festivaloch ako Rock For People alebo Pohoda a vydali ich debutový album ,,tell me where the flowers are.“

Mechový punk ze Šumavy. Kapela pro čtenáře knížek Henryho Davida Thoreaua a Garyho Snydera a milovníky linorytů Josefa Váchala. Jihočeské kvarteto sestavené okolo kapelníka Martina Patrase přivábí do města divočinu. Walden, to je noise rock, lo-fi, DIY, láska ke kapelám typu Can, Sebadoh či Pavement, k přírodě, outsiderství i nekonzumnímu způsobu životu.

Maskovaný hudebník Kittchen vystavil své první album MENU v roce 2011 na internet a začaly se dít věci. O chlapíkovi v kuchařské masce si šeptali fanoušci i kritika. A hned druhá deska, RADIO, kterou Kittchen nahráli už jako dvoučlenná kapela, byla v roce 2013 nominována na většinu tuzemských hudebních cen. A nakonec oceněna Andělem, za Alternativní album roku. V dalších letech Kittchen sbírá zkušenosti z tuzemských i zahraničních pódií a v roce 2015 vychází u nakladatelství Červený kůň třetí řadové album, KONTAKT. Posledním kittchenovým albem, po dlouhé pauze, kdy 6 let bylo na scéně „Zvíře jménem podzim“, je PULS. A jeho pilotní song „rohlíky“…

„Všechno se rozpadá
Všechno se pomaličku, po kouskách rozpadá
Na svět se snáší sametově bílá tma
Tak otevři okno, vpusť mlhu do pokoje
Necháme splynout, co je rozpojené…“

Laokoon, dvě komiksové postavy bojující se „zlem“ prostřednictvím rapu! Tepající elektronika postavená na propracovaných živočišných beatech a intenzivní chytlavé recitaci dadaistických textů. A všudypřítomný posthumanismus, neboli postupné sbližování člověka a technologie jde linkou jejich textů i hudby. Nejedná se o „šablonový“ hip hop, strojové, nic neříkající beaty. Jejich rap je propracovaný, promyšlený do posledního detailu. Inspiraci Laokoon hledá zejména v experimentálním rapu, který v současnosti vzniká hodně ve Spojených státech.

„Vezmeme vzorky zvuků zpět do lidí, budeme je montovat, křížit, synteticky míchat.“

A Laokoon je míchá sakra dobře!

Svartvit je holandský drsný hlukový projekt, který v roce 2008 založil zvukový umělec Kevin Jansen. V průběhu let se projekt vyvíjel jak z hlediska prezentace, tak i zvuku. Začalo to jako velmi monotónní studie texturních zvuků a změnilo se v přímé usměrňování hněvu, frustrace a zpochybňování moderní společnosti prostřednictvím zvuku a výkonu. Svartvit přebírá vlivy ze širokého spektra, včetně, ale rozhodně ne omezeně na; Vídeňský akcionismus, sociálně-politická témata, undergroundová punková hudba, ruský konstruktivismus i jeho současníci jako Sword Heaven, The Rita, Prurient & Vomir. Výsledkem je velmi osobní a emotivní prezentace utrápené mysli, předjíždění a často i fyzické. Vše je prezentováno s přízemním přístupem, který bere svou etiku z pozadí DIY punkové kultury a anarchismu.

• • • je přezdívka Nikoly H. Mounoud. Skladatel, performer, improvizátor, hudebník, noisician, zvukový umělec, zvukový akcionista… Všechno jsou krásná slova, a přesto jim něco chybí, aby skutečně pochopili rozsah jeho zvukových děl. Více než deset let zasvětil svou práci živým vystoupením, koncertoval po celém světě, jak jen to bylo možné, zatímco neustále vyvíjel zakázkovou elektronickou instrumentaci. Pomocí analogového audio mixu, notebooku s modulárním softwarem a audio rozhraním můžete přehrávat hudbu s různými typy zvukových zpětných vazeb, nic předem nahraného, to vše v reálném čase, živě… Toto originální nastavení mu dává možnost hrát širokou škálu zvuků a neomezený přístup k slyšitelným frekvencím při velké a vzácné rychlosti. Žádný styl ani žánr není mimo dosah.

Filip Żółtowski Quartet je mladá skupina z polského Gdaňsku, která vznikla v srpnu 2020. Kapela ve svém pojetí spojuje tradice jazzové hry s moderními zvuky a melodickými motivy, přičemž čerpá také z polského folklóru. Jedná se o fúzi jazzové hudby, často silně improvizované, s elektronickými zvuky, inspirovanými producenty známými spíše z popové či EDM hudební scény (např. Flume, Medasin), a také hiphopovými beaty ve stylu produkce Jamese Yanceyho (J. Dilla). Pokud bychom měli definovat hlavní bod spojující tuto fúzi žánrů, byl by to jazz inspirovaný stylem Steva Colemana a Five Elements nebo Brada Mehldaua. 

V roce 2020 získal quartet 3. místo v soutěži Blue Note Jazz Competition. V roce 2022 získali zvláštní cenu JazzPoPolsku na festivalu JazzJuniors. Přes své krátké zkušenosti již vystoupili na významném festivalu Jazz Jantar (premiéra materiálu z alba Humanity) a na festivalu Sopot Molo Jazz. Velkou poctou bylo pro kapelu pozvání k prezentaci debutového alba „Humanity“ v exkluzivní sérii koncertů JAZZ.PL-live vysílaných na 2. programu Polského rozhlasu.

Kapela HoreHigh. Kdybychom měli tuto kapelu zařadit do nějaké striktně vymezené škatulky, pravděpodobně bychom ji označili za alt-popovou kapelu, ačkoli ráda tvoří bez hranic a omezení. Kapela z bratislavských luhů a hájů se po dvouleté pauze vrátila ke kormidlu a tentokrát pracovala na nové hudbě. Nová identita odráží aktuální pocity a smýšlení. Nový svět, do kterého chtějí pustit všechny lidi s otevřeným srdcem. Kapela vznikla na přelomu let 2014/2015. Od té doby odehráli spoustu koncertů po klubech nebo festivalech. Zaujali také posluchače pořadu Demovnica_FM na Rádiu_FM, kde byli několik týdnů po sobě voleni. Na festivalu BATCH představí starší písně, ale i novinky z připravovaného alba, které by mělo vyjít na podzim letošního roku. Kapela posílá pozdravy všem festivalovým fanouškům a už se těší na atmosféru, kterou společně vytvoří v brněnském MusicLabu…

Guido Spannocchi je instrumentalista narozený ve Vídni a působící v Londýně, specializující se na altový a barytonový saxofon. Studoval jazzový saxofon a klasickou flétnu na vídeňské konzervatoři a hudební vědu na univerzitě ve Vídni a v Paříži. Jeho spolupráce sahá od přímého jazzu přes trip hop a elektronické beaty až po pop a funk, zatímco jeho původní projekty se zaměřují na současný jazz, improvizaci a souhru. 

Na festivalu BATCH představí saxofonista Guido Spannocchi svůj nový kvartet ve složení

Ruth Goller na baskytaru (známá ze spolupráce se Skyllou, MeltYourselfDown, Shabakou Hutchinsem, Chrisem Sharkeyem, acoustic ladylandem a dalšími), Danny Keane na klávesy (spoluhráč Anoushky Shankar a Mulatu Astatkeho), jakož i Pete Hill na bicí (člen Alfa Mist, Ashley Henry, hraje pro Jo Harrop a další).

Po mírné odmlce se kapela opět stahuje z hor do údolí a koncentruje se u společného krmelce. Spřádá nové nápady, má velkou chuť a těší se na koncerty. Cesta za její plachostí je divokým podvodním jazzem s nebeskými beaty. Aktuálně jako instrumentální trio: Marek Steyer – trubka, Martin Čech – bicí, Jura Hradil – klávesy.

Klawo je sedmičlenná jazz-funková kapela z polského Gdaňsku. Vzniklo v roce 2020 jako koncertní kapela pro sólový lo-fi hiphopový projekt Konstantyho Kostky. Krátce poté se rozhodli společně skládat hudbu a brzy vydali debutové LP – Klawo, (2022, Coastline Northern Cuts). Odehráli také několik koncertů po celém Polsku, včetně festivalů a showcaseových vystoupení (např. festival Up To Date, Great September, Tak Brzmi Miasto, Sea You, Jazz Around). Kapela koncertovala také na Slovensku (United Europe Jazz Festival) a v Rumunsku, kde v červenci 2023 získala první cenu v soutěži Jazz in The Park, která se konala v Kluži-Napoce. V březnu 2023 se Klawo jako jediný polský projekt stalo finalistou programu HEMI Music Awards, iniciativy, která pomáhá umělcům ze střední a východní Evropy dobýt mezinárodní scénu. V srpnu 2023 vyjde první živé album skupiny Klawo „LIVE!“ nahrané na Sea You Tricity Music Showcase.

Mei Zhiyong také režíruje a natáčí nezávislé krátké filmy, pracuje s fotografií a je součástí nojiji kolektivu. narodil se v provincii Shandong a žije ve městě Changchung v Číně.

Lorenzo Abattoir je umělec z Turína. Klíčovým prvkem jeho tvorby je vztah mezi duchovními praktikami a neobvyklými metodami zpracování zvuku. „Zvuk chaosu splývá s řádem a každá nuance se zdá být pečlivě upravena a kontrolována“. Rád pracuje s preparovanými objekty, vlastnoručně sestrojenými nástroji, analogovou i digitální elektronikou nebo terénními nahrávkami. Jeho rituální performance propojují inspirace undergroundovými hudebními styly jako black metal či postindustriál s postupy současného umění. Během minulých let nahrál a vydal kolaborativní díla s: Satori, Hermann Kopp, Phurpa, Giovanni Lami a odehrál živá vystoupení v EU a USA. Lorenzo Abattoir Lorenzo je také zakladatelem kolektivu Mare di Dirac, který experimentuje s principy kvantové fyziky při stavbě hudebních nástrojů.

Mei Zhiyong / 梅志勇 (*1984) sleduje fyzickou formu zvukového vytržení, zkoumání mysli s tělem jako nástrojem posouvajícím hranice, hledá osvobozující nicotu mimo logiku, kterou lze nalézt v hrubých akčních nebo tiše manických vzplanutích, v závratných elektronických vzletech nebo při sledování neznámých stop v terénních záznamech.

Mei Zhiyong také režíruje a natáčí nezávislé krátké filmy, pracuje s fotografií a je součástí nojiji kolektivu. narodil se v provincii Shandong a žije ve městě Changchung v Číně.

Martin Craig je italsko-americký kytarista a skladatel vyrostlý mezi Atlantou a Turínem. Jeho hudební vlivy sahají od funku po rock, s okem k blues a soulu.
Jeho více než dvacetiletá kariéra ho přivedla k hraní na různých turné v Itálii i v zahraničí podporovaných jeho kapelami Ossi Duri a The Black City, stejně jako ke spolupráci s umělci národního a mezinárodního kalibru, jako je Ike Willis (Frank Zappa), Elio, Lola Gulley (Atlanta Queen of Blues), Bunna (Africa Unite) a mnoho dalších.
Po vydání tří alb s The Black City v letech 2017 až 2021 se Martin nyní věnuje svému prvnímu sólovému projektu, jehož debutové album vyjde v roce 2022 u Blue Mama Records.
Martin Craig, který se vrátil z nedávného turné po Spojených státech, je zpět, aby postavil scénu nejvýznamnějších živých klubů v Evropě v čele The Black City, jedné z nejoceňovanějších kapel na poli blues, funku a soulu.
Jejich show se vyznačuje 100% zvukem založeným na funky groove a návykovou energií, která vás nenechá stát na místě.

Zachycování strachu, úzkosti, hrůzy a zoufalství, SEEING THINGS reflektuje aktuální společenská témata apatie a nespravedlnosti. Prostřednictvím svých textů tyto problémy přímo konfrontují a vybízejí posluchače, aby čelil vlastním vnitřním démonům. Již od svého vzniku byli SEEING THINGS kováni, aby na pódium přinesli svěží nový zvuk. Kapela vyzařuje tísnivou energii naladěné mánie poháněné všudypřítomnou paranoiou 妄想症. SEEING THINGS vás se svou syrovou, nefiltrovanou energií a neústupným závazkem vůči svému poselství zve na cestu sebeobjevování a sociálního uvědomění. Za svou krátkou dobu působení ve skupině Seeing Things již získali významnou redakční podporu od společností Spotify, TIDAL (interpret), Apple Music a Deezer v předchozích vydáních a za poslední rok překonali 1 000 000 streamů Spotify. Kromě toho kapela měla podporu BBC Radio 1 (x2 včetně Track Of The Week), Triple J, Metal Hammer, Kerrang Radio, V13, Primordial Radio, Idobi Howl, SpaceUntravel, Moshville Times, Heavy Magazine, Idioteq, GigRadar, Music Choice, Total Rock Radio a mnoho dalších publikací. Skupina nyní 18. srpna 2023 vydává nový singl „Dead Inside“.

Dvojice kytaristů Jakub Šimanský a Tomáš Niesner společně debutovali deskou Tance neznámé, která vyšla na labelu Stoned to Death v roce 2019. Oba hráči sdílejí téměř desetiletou existenci v noise-rockové kapele Unna. V roce 2016 Šimanský přešel na sólovou dráhu a přišel s nahrávkou Face to Face Against American Primitivism in Eastern Europe Vol. I. Nedlouho potom Šimanský a Niesner zúročili dlouholetou sehranost a začali pracovat na společné desce, po jejímž vydání následovalo poměrně intenzivní koncertování a psaní nových skladeb. V jejich hudbě je patrná pestrost a ojedinělý přístup k lazení, rytmice, mantrickému repetitivismu, ale také smysl pro poutavé melodie, čímž duo navazuje na tradici amerického primitivismu, český folk nebo vlivy východní hudby. V roce 2020 se jejich skladba objevila na kompilaci Imaginational Anthem Vol. X amerického labelu Tompkins Square. Šimanský a Niesner vydali v minulém roce svoji druhou dlouhohrající desku Všechno Dobré. Na podzim 2023 připravují nové album.

Duklu založila před lety dvojice Lukáš Vydra a Josef Hradilek na základech dnes již neexistujících Mayen. První EP Vinohrady definovalo směr; češtinou, textovým obsahem, atmosférou i zvukem se Dukla v širším vnímání pražské kytarové scény přiřadila k podobným kapelám jako Role nebo Plusminusnula. Jenže jejich v melancholii utonulé skladby v sobě nesou vedle městské poetiky a jasného zrcadlení Prahy dost často i odkazy na literaturu nebo trampskou píseň a inspiraci mimoděk nacházejí i v československé nové vlně počátku 80. let. Původní duo Vydra/Hradilek se na nějaký čas rozrostlo o další tři spoluhráče na plnohodnotnou kapelu, natočilo skvělé album Honza, aby se zase vrátilo k subtilnější tříčlenné sestavě. V dubnu loňského roku vyšlo nejprve EP Moře vnitrozemí, na kterém dostaly více prostoru taneční beaty, syntezátory a jiné klubové prvky, aby rok 2022 Dukla završila tří skladbovým EP 3.

Skupina [che] (vyslovuje se zásadně tak, jak se píše!) vznikla v roce 2000 jako volné sdružení houslisty tomáše vtípila a harmonikáře radima babáka. Od počátku se věnuje tvorbě autorských písní s poněkud bizarním stylovým zařazením: akustický harcore chanson. jde tedy o písně s místy dost syrovým výrazem, jehož je dosahováno velmi komorními prostředky, nejčastěji pouze základní kombinací nástrojů – akordeon a housle. [che] se však inspiruje dosti širokou škálou zdrojů, od aleatoriky a minimalismu po hospodskou odrhovačku. důležitým prvkem jsou babákovy výrazné texty, vykazující podobný formální rozptyl – od primitivní rýmovačky po preparovaný.

Po deseti letech experimentování natočilo indie-popové duo Ciao Lucifer své debutové album Are We Even Growing Up v malé francouzské vesnici na dovolené. V určitém okamžiku během nahrávání to přesně kliklo: jejich roky experimentování skončily. Byl čas představit se světu. Po nadšených recenzích v tisku absolvovali turné po Evropě a Indonésii, než se vrátili domů do Amsterdamu, aby během pandemie pracovali na svém následném albu.

V každé recenzi se vždy vrací jedno slovo – energie. Drsná poctivost jejich kompaktní duo-sestavy kytary a bicích vytváří dokonalý zvuk pro neodolatelné groovy. Indie-pop na hraně, jako by Vampire Weekend převzali píseň Beatles na svatbě The Kills.

Tato ostravská parta má odehráno přibližně 300 koncertů po celé České republice, ale i Slovensku, Anglii nebo Polsku. Za dobu své existence předskakovala hudebním velikánům jako Killswitch Engage, Bring Me The Horizon, The Qemists a zahrála si na předních českých festivalech, jako jsou Rock For People, Brutal Assault, Colours Of Ostrava, Mighty Sounds. Kapela na vlastní náklady vydala dvě EP „The Truth Is Out There“ (2011) a „Strange Game…“ (2013) a dvě plnohodnotná alba „Lighthouses“ (2015) a „All Little Revolutions“ (2019). Poslední deska ALR byla nominována v cenách Anděl za nejlepší rokové album 2019. Aktuálně TTIOT přichází s novým EP „Crazy“ (2022) produkovaným Filipem Vlčkem a chystají své třetí album.. Především díky neskutečně energickým koncertům si tato parta získala širokou fanouškovskou základnu a taky velice slušné renomé i mezi hudebními kritiky.

Po dvouleté odmlce se elektronické duo post-hudba vrací s novou deskou pojmenovanou “My všichni tady a teď”, která propojuje experimentální stránku post-hudby s klasickým „písničkářstvím“.

Jak zní konec světa? Silné refrény a živé kytary se kříží s tanečními beaty, ozvěnami UK garage i přetrvávajícími vlivy hyperpopu, hardcore a indie folku.

A nad tím vším visí tíživé́ texty o konci světa, tak, jak jej vnímají́ dnešní́ třicátníci.

Na ploše deseti skladeb mluví o snaze vyrovnat se s obrazem světa, který už nikdy nebude jako dřív. 

„Planeta hoří, v našich městech mají auta víc práv než polovina jejich obyvatel, na dovolený se očekává, že budeš stejně k dispozici, a samotná možnost zaplatit každej měsíc nájem se mění v luxus. V normálním světě by tohle album nikdy nevzniklo.”

“Démonický šepot, naléhavost a studený dotyk nože temných beatů.”
Arleta je poměrně novým ale zároveň viditelným jménem na hřišti trochu generických, agresivních rap boys, kteří dominovali českému rapu až dosud. Scéna se mění a požadavky posluchačů zvyšují. Rapperka a umělkyně, nominovaná na ceny Vinyla i Apollo, přináší svou pochmurnou vizi skrze tvrdou, chemickou hudbu, jež dokáže být osobní, sebeterapeutická a zároveň hravá. Vlastní pojetí feminismu, interpretované skrze texty, dává prostor k poslouchání každému. Za většinou její produkce stojí David Herzig aka Lotus Wash, ale momentálně spolupracuje s mnoha dalšími artists. featy s umělci jako Hugo Toxxx, Hellwana, Edúv Syn, Yeezus2020, Rohony a další.

Noah Wotherspoon je naprosto fenomenální a podmanivý hudebník, který si již v mladém věku udělal jméno jako jeden z předních hudebníků a bluesových kytaristů, aby ovládl Dayton, Ohio. Přestože zaujme svou technikou, Noah není kytarista, který hraje „na závody po hmatníku“. V průběhu let si vyvinul individuální styl hry, který je definován melodikou, krásným tónem a brilantním hudebním smyslem. Není divu, že v renomované International Blues Challenge 2015 v Memphisu získal titul Nejlepší kytarista. V roce 2015 vyšlo debutové album „Mystic Mud“. Začátkem listopadu 2019 vyšlo jeho další album „Mobile Juke House Theater“. 

Při poslechu Noaha je nepopiratelný výlev duše a citu. Mnohokrát lidi zajímá, jaké hudební vlivy ho v průběhu let inspirovaly. „…během prvních pár let hraní jsem se ponořil do hudby Stevieho Raye Vaughana a Jimiho Hendrixe. Později pak do učení blues a zamiloval jsem si klasické texaské/chicagské bluesové umělce jako jsou Otis Rush, Albert King, Magic Sam, …. Vždy jsem také čerpal inspiraci od Beatles a dalších skvělých skladatelů jako Boba Dylana, Elliotta Smithe, Jeffa Buckleyho a Doyla Bramhalla II. Čtení Jacka Kerouaca jako teenager mi otevřelo oči a dostalo se do mnoha textů mých psaní.“

Noah Wotherspoon – kytara, zpěv
Tom Rastikis – basa
Brian Aylor – bicí

November 2nd s charismatickou zpívající kytaristkou Alexandrou Langošovou jsou oceňovaní za atraktivní rockové skladby, které skupině vynesly nominaci na Anděla, vítězství v Žebříku časopisu iReport nebo nabídku společných koncertů s Davidem Gahanem, Suzanne Vega, Skunk Anansie či Spin Doctors. Kapela, jejíž singl Island zařadil aktuálně hudební časopis Headliner mezi nejlepší české skladby roku 2022, letos vydává nové album. S ním dorazí na podzim i do Brna.

Lenny je zpěvačka a autorka, která je již několik let výraznou postavou české hudební scény. Pravidelně se objevuje v nominacích na nejprestižnější domácí hudební ceny, její hity zní z rádií a svým fanouškům vždy kromě jedinečného hudebního zážitku nabízí i unikátní uměleckou podívanou. Její nejúspěšnější album Hearts pohnulo s popovou scénou po celé Evropě a její poslední singl Overdosed se dostal do celosvětové Spotify kampaně EQUAL, díky čemuž se Lenny objevila na hlavním billboardu new yorské Times Square.

Instrumentální, experimentální a psychedelická post-rocková parta kolem bubeníka Emila Amose a kytaristy Alexe Halla. Radikální studie napětí a meditace. Grails se vytrvale a tvrdohlavě vymezují proti ustáleným klišé instrumentální hudby a objevují nové zvukové hranice. Díky vynalézavé instrumentaci na sebe skládají jednotlivé motivy a vrstvy, čímž vytvářejí silné hudební textury i epické momenty. Letos na podzim se Grails poprvé od roku 2019 vrací na koncertní turné do Evropy a připravují nové album, které vyjde koncem roku 2023.

Členové Grails hrají třeba v OM, Holy Sons, Lilacs & Champagne, Harvestman, se Stevem Von Tillem z Neurosis nebo dokonce s Jandekem a vydávají na labelech Neurot Recordings, Aurora Borealis nebo Temporary Residence. Nesou tak v sobě ozvěny klasických kapel a mnoha žánrů, které kombinují s touhou po hudební svobodě. Grails jsou zároveň proslulými a fanatickými příznivci undergroundového sběratelství desek a díky tomu jsou schopni kombinovat nesourodý mix hudebních stylů. S grácií, které není rovno budují nové hudební jazyky z žánrů, které by vlastně společně nikdy neměly fungovat.

Sofistikovaná kytarová hudba, co mění barvu jak chameleon na tripu a neustále se dere dopředu, to jsou KODDN. Projev tohoto tříčlenného ansámblu se základnou v Brně se rozprostírá na pomezí alternativního metalu, matematiky a post-hardcoru, na posledním albu navíc s podporou hutných, dystopií načichlých elektronických ploch. Doporučeno zejména milovníkům progresivních riffů, lichých rytmů a nečekaných hudebních zvratů.

Louisa Pillot a Joan-Mael Peneau, uměleckými jmény Louisahhh a Maelstrom patří k významným jménům techno scény. Maelstrom svůj debut Her Empty Eyes vydává v roce 2017, Louisahhh debutovou desku The Practice of Freedom v roce 2021. Oba producenti sklízí úspěchy samostatně, nejsilnější jsou ovšem jako duo. Dvojice se poprvé potkala v roce 2013 v Nantes, ve stejném roce vyšlo debutové EP Transitions a od té doby působí společně ve studiu i na koncertech. Po desetileté spolupráci a čtyřech společných EP vydali v únoru konečně také společné album. Debutová deska s názvem Sustained Resistance (2023) pokrývá mnoho společenských témat včetně politiky, mentálního zdraví a lásky. Francouzsko-americké duo stálo také při zrodu techno-punk labelu RAAR v roce 2015.

Pořádnou koncertní dávku a žánrovou pestrost předznamenávají první potvrzení interpreti. V rámci Batche se do Brna vrátí skupina Moimir Papalescu & The Nihilists, která nedávno oznámila první comebackové koncerty. Kapela, která kombinuje elektronickou hudbu s post-punkem, new wave, psychedelií nebo country v rytmu hypnotické taneční muziky, zahraje v klubu Fléda. Jako druzí jsou potvrzení kanadští post-rockeři Milanku, kteří zavítají do klubu Vegalité.

Trojčlenná kapela Moimir Papalescu & The Nihilists ve své tvorbě mísí elektroniku, post-punk, new wave, disco a mnoho dalších žánrů. Pouze rok po založení a hned za své debutové album Analogue Voodoo (2004) získala kapela cenu Anděl. Od posledního vystoupení a pauzy, během které se členové věnovali vlastním projektům, uběhlo patnáct let. Moimir pracoval na projektu Die alten Maschinen, Sonja a Hank se věnovali skupině Kill the Dandies!. Návrat kapely značí dva singly z roku 2022 a nejnovější Call Me Hank (2023). Očekávané třetí album má vyjít letos na podzim a naplánováno je také několik koncertních vystoupení, jedním z nich brněnský festival BATCH.